literary | performative, non-linear processes
verbal graps and visual projections
of the profound notions
of being human

http://animal.ffa.vutbr.cz/~xvslizova

Eva Marie Růžena

PAPEŽSKÝ DRESS CODE

https://animal.ffa.vutbr.cz/~xvslizova/dress_code.html

VII

2019 | 2020

Narcis, Narcis

RGB xy

VI

2018 | 2019

ASP Kraków


WHITE ASPHALT: naivity inversion

V

2018 | 2019

HOLANOVI
Paralelně s tvořením autoportrétních záležitostí se zvláštním zaměřením na narcismus, egocentrismus
a další mé slabosti;
s uplatněním korespondujícího alterega, PM Trávnického, jsem hledala těžiště sebe samé
za účelem dojít k jisté míře vnější i vnitřní osobnostní integrity.
Poznala jsem, že kotvím v poezii, přesněji řečeno v poezii české,
kde cítím své kořeny a souvislost sebe s několika mistry se řemesla, na jejichž bedrech stojím.
Je sice pravda, že vycházím z nadání, které vnímám jako dar Boží,
ovšem rozhodnutí oddat se povolání bytí básníkem a vzít na sebe zodpovědnost s tím spojenou.
Nutno podotknout, že reálně se jedná o neustálý vývojový proces.
Díky svému výstupu na akci 17. listopadu, kde jsem poprvé v životě veřejně promluvila ve jménu básnictví,
došlo k doplnění mojí identity o rozměr praktické seberealizace.
Číst Holana bylo v prvé řadě in memoriam gesto respektu, vděku a lásky vůči němu samotnému.
Podstatnou částí tohoto počinu bylo pevné rozhodnutí ho provést
– jako chvíli v rámci skutečného (civilního) života mimo svět umění.
Sekundárním cílem bylo demonstrovat své priority a tedy,
že poezie pro mě znamená jasně a nekompromisně víc než mé studijní výsledky na FaVU VUT v Brně.
Dále jsem chtěla být prostředníkem a rozeznít jeho slova pro přítomné,
bez explicitní závislosti na jejich rolích a postojích vůči mně akademicky, natož osobně.
Jednoduše jsem oněch patnáct minut, kdy mám na jisté úrovni povinnost se obhájit,
přičemž je mi na jisté úrovni věnována pozornost komise,
využít nejsolidnějším a nejkrásnějším způsobem, který mě napadl.
V říjnu. A ani jednou, během tří měsíců , kdy jsem prakticky mohla změnit názor, jsem nezaváhala.

IV

2017 | 2018

Eva is a human being.

„Když nedovedu naslouchat sobě, komu ano?“

Na festivalu Performance Crossings 2018 jsem vytvořila situaci,

kdy jsem performativně reagovala na nahrávku svého monologu o sobě samé.

Zkoumám možnosti sebereflexe.

Podstatnou součástí akce pro mě byli přítomní diváci a také jejich zpětné vazby,

jelikož mi šlo sdílení zkušenosti a otevření otázky komunikace

jak se sebou samým, tak v mezilidském dialogu.

III-IV

2017 | 2018

5B
Existuje soubor deníkových zápisů za pobytu na oddělení 5B psychiatrické léčebny v Kroměříži.
Tyto zápisky byly psány na linkované papíry velikosti A5 z mého černého, koženého spirálového bloku.
Tyto papíry byly vloženy do zvláštní poštovní obálky polstrované bublinkovou fólií.
Tato obálka je zalepena na dobu neurčitou.
Vznikl důležitý precedent toho, co jsem ochotná ještě sdělit a co si naopak chci, ne-li potřebuji nechat pro sebe.

II

2016|2017

NNP #ilovobrno

Práce představuje grafické zpracování jedné z mých povídek.

Díky jejímu rozčlenění a průhlednosti fólií dostává text nelineární roviny,

rovněž je fóliemi zabarvován, přičemž zde vznikají, jak cílené, tak nahodilé průhledy.

Toto dílo je pro mě přirozeně vzniklým vyústěním instinktivního výzkumu

ohledně mých hodnot, hranic a postojů jako umělce i jako člověka.

I

2016 | 2017