Volání

2018, akce

Smyslem akce je navázání kontaktu s obyvateli brněnských psích útulků. Se psi, kteří jsou proti vlastní vůli drženi v těchto institucích, jsem se spojil jejich typickým komunikačním způsobem – vytím. Pozice člověka, jenž svůj druh neprávem vytrhuje z přírody a staví se nad ni, je napadena prapůvodními silami přírody a spojení bytostí oddělených plotem je navzdory zákazu dosaženo. Akce je výrazem solidarity s vězněnými psy. (Inspirací pro akce byl zákaz návštěv psů v útulku Městské policie Brno-Komín. Rány, které se ozývají v blízkosti druhého útulku v Králově Poli, jsou výstřely z myslivecké střelnice, která s útulkem přímo sousedí. Výstřely jsou tak psi nuceni běžně poslouchat.)

Mistečko

2018, akce

Přenocoval jsem se psem Dustym, který bydlí na chodbě našeho domu. Akce zkoumá vztah člověka a jeho mazlíčka, postavení psů v lidské společnosti. Dosazení člověka do role psa poukazuje na přehlížené projevy nerovnosti. Zároveň jde o vyjádření podpory jedinci porobeného druhu.

Procházka po Kraví hoře

2018, akce

Video Procházka po Kraví hoře je záznamem jedné ze série akcí alternativního venčení psa Dustyho. Sám pes při těchto vycházkách rozhoduje o trase a délce pochodu. Člověk je pouze doprovodem zajišťujícím hladký průběh cesty. Klasický model venčení, kdy potřeby venčeného jsou naplněny jen do míry, která odpovídá potřebám a náladě venčícího, je zavrhnut ve prospěch co nejvyšší spokojenosti psa.

Čtenář

2018, akce

Četl jsem si na netradičních místech ve veřejném prostoru města Brna. Obsazení míst, která jsou implicitně chápaná jako člověku nepřístupná, má za úkol podnítit úvahy o vztahu jednotlivce a města/jednotlivce a společnosti/jednotlivce a systému.

Renata

2018, koncept/instalace

Ujal jsem se vysloužilé pseudohouby kombuchy a povýšil ji na domácího mazlíčka. Chovám ji v akváriu a krmím ji, aniž bych konzumoval její metabolity. Pro silnou regenerační schopnost dostala jméno Renata (tzn. znovuzrozená, obrozená).

Theatrum mundi 2.0: Art must smell good

2018, performance

Procházel jsem prostorem GASKu s růží a lahvičkou parfému. Voňavou tekutinou jsem ostřikoval květ růže, který byl chemikáliemi postupně rozežírán. Silná vrstva parfému pomalu kapala na zem a tvořila louže. Okolní vzduch byl silně nasycen vůní, kterou přítomní navzdory jejímu účelu často snášeli s odporem.