Příběh ateliéru
Cílem této výstavy je poprvé zachytit celé desetiletí existence ateliéru, vyzvednout na světlo a archivovat vše, co lze ještě dohledat či rekonstruovat a představit v co nejúplnějším přehledu široké spektrum autorů, uměleckých projevů a různorodých tvůrčích přístupů.
Z časového odstupu je to také příležitost zahájit analýzu a teoretickou reflexi nejen umělecké tvorby nejmladší generace, ale také pedagogických koncepcí a dosažených výsledků ve vztahu k historickým okolnostem.
Z těchto důvodů je nezbytné připomenout nejdůležitější historická fakta a při této jubilejní příležitosti přiblížit zejména události, které se seběhly před deseti lety.
Protohistorie (1990 - 1992)
Sametová revoluce přinesla dlouho očekávanou šanci na založení vysoké školy výtvarných umění v Brně. Původní záměr širší skupiny brněnských kulturních osobností začlenit připravovanou fakultu do struktury Janáčkovy akademie múzických umění nebyl průchodný. JAMU byla zahlcena vnitřní problematikou vyčleňování divadelní fakulty a tak se iniciativy ujalo Vysoké učení technické. Tato škola disponovala nejsilnějším materiálním, personálním i ekonomickým zázemím a současně procházela zásadní proměnou charakterizovanou jako "humanizace techniky".
Jádrem vznikající fakulty se stal tradičně silný Ústav kreslení a modelování Fakulty architektury. Na základě návrhu podaného prvním polistopadovým děkanem prof. ing. arch. Ivanem Rullerem přijatého vedením VUT a zajištěného grantem byl v létě l992 pod vedením prof. akad. soch. Vladimíra Preclíka vypsán konkurz na místa pedagogů pro nové ateliéry transformovaného Ústavu výtvarných umění.
Přípravným výborem pod odborným vedením prof. PaedDr. Igora Zhoře, CSc. byly v zakládacích dokumentech specifikovány mezi dosud chybějícími obory "videoart a multimedia" a "akční umění a performance".
V návaznosti na moji práci v kulturní a školské komisi Občanského fóra a předsednictví Spolku výtvarných umělců a teoretiků v Brně jsem se na půdě Unie výtvarných umělců setkal s Radkem Pilařem, zakladatelem Sekce video a multimediální tvorby. Zde jsme od roku 1990 v širším fóru (s Petrem Sládečkem, Petrem Vránou, Stanislavem Milerem, Tomášem Kepkou, Jaroslavem Vančátem a dalšími) koncipovali strategie zavedení nových disciplin i do oblasti školství. Vladimír Preclík, toho času předseda unie, nás proto oslovil ve věci založení ateliéru nových médií. Radek Pilař přicházející z televizního a filmového prostředí definoval svoji představu jako "školu výtvarně elektronické a multimediální animace, filmu, fotografie, audiovize, počítačové grafiky a televizní tvorby", zatímco mně byla nabídnuta v roli asistenta reprezentace domény interaktivního a akčního umění, "multimediální performance".
Před deseti lety
Poté co Milan Knížák přivedl na Akademii výtvarných umění Michaela Bielického, který tam založil "školu videoplastiky", zformulovali jsme v Praze během jara 1992 spolu s Radkem Pilařem, jenž v té době již působil na FAMU, první program pro nový ateliér, stručně charakterizovaný názvem "Ateliér video a multimediální animace". Doménu multimediální animace jsme chápali v nejširším slova smyslu, zahrnujícím interaktivní a akční umění až po performance. Mimo jiné jsme se takto vymezili s ohledem na fakt, že k založení druhého ateliéru v oblasti nových disciplin byl vyzván Dalibor Chatrný, který reprezentoval brněnskou konceptuální komunitu volně sdružovanou okolo teoretika Jiřího Valocha. Směřoval spíše ke konstruktivistickým a abstraktním procesuálním formám (prvním asistentem tohoto ateliéru se stal Pavel Rudolf) a konceptuální ateliér deklaroval jako zásadně antitechnologický a minimalistický - "vystačíme si s tužkou a papírem".
V konkurzu se mezi uchazeči nečekaně objevil Peter Rónai, kterého přijal Radek Pilař jako druhého odborného asistenta. Prvním technikem se stal kameraman Aleš Záboj. Zpočátku ateliér disponoval pouze místností a trojicí štaflí s kreslicími prkny a balicím papírem. Vstupním úkolem, který dostali nově přijatí studenti "videoartu", bylo kreslení zátiší se starými obrazovkami, které posloužilo jako podklad pro pozdější řazení do sérií ke klasické animaci.
"Vstup na Květnou", první www stránky ateliéru VMP, 1996 (zpracoval Vít Kraus)
Existenční základy (1992 - 1994)
V závěru prvního semestru náhle zemřel Radek Pilař. Byl jsem pověřen vedením ateliéru, do kterého jsem vedle asistenta Petera Rónaie jako dalšího asistenta po konkurzu přijal Mariana Pallu, který posílil akční sekci a současně propojil ateliér s brněnským konceptem.
Klíčový pro existenci ateliéru, ústavu, ale i celé fakulty byl zápas svedený s komerčními firmami snažícími se zprivatizovat veškeré zařízení a budovu bývalého Audiovizuálního centra na Květné, které pod záštitou VUT v 80. letech provozovalo na tehdejší dobu špičkovou profesionální televizní techniku v analogových formátech U-matic.
Ačkoliv v první fázi vítězná firma Davay získala do tzv. "komerčního" pronájmu veškeré technické zařízení, materiál i videokazety a měla vznikajícímu ateliéru zajišťovat potřebný technický servis, vedením očekávaná symbióza možná nebyla. Rozpor mezi soukromými obchodními zájmy a nároky výuky a tvůrčí výzkumné činnosti vyústil v kolizi, při níž fakulta nakonec s velkými potížemi větší část budovy a techniky získala zpět. Jednu z původních již amortizovaných on-line střižen ateliér provozuje dodnes.
Stalo se tak na základě projektu produkčního centra FaVU, který jsme v roce 1993 uvedli do chodu s pomocí manažerky Jaroslavy Chalupové. Vedle správy celého areálu a zařízení, které bylo původně obhospodařováno více než deseti zaměstnanci a týmem externistů, zajišťovala organizačně chod ústavu jak ve výuce a výzkumu, tak ve výstavní a tvůrčí činnosti. Na místo jediného technika nastoupil Zbyněk Navrátil.
V té době (1993 -1994) jsme uspěli s prvními granty "Multimediální interakce v digitalizovaném prostředí" a "Integrace moderních technologií a ekokultury", z nichž jsme začali budovat lokální počítačovou síť a vedle zděděné titulkovací Amigy a starého PC 286 mohli postavit několik PC 486 jako základ přechodu na digitální technologie.
Areál se zahradou se stal od roku 1993 na delší dobu první a jedinou nemovitostí nově založené fakulty, jejímž prvním děkanem se stal prof. Vladimír Preclík. Zpočátku jsme budovu sdíleli s ateliérem konceptuálních tendencí, který se záhy odstěhoval do větších provizorních prostor (na Purkyňových kolejích). Tam po odchodu Dalibora Chatrného na AVU přešel také Peter Rónai. Na uvolněné asistentské místo jsem získal Petra Vášu, který se zde výrazně podepsal workshopy eurytmie provázenými kolektivními veřejnými performancemi (např. v Anthroposu, v Domě umění a v klubu Leitnerova v Brně, v galerii Sýpka ve Vlkově, v Anežském klášteře NG v Praze).
Pět her, performance skupiny "?!?", galerie Sýpka, Vlkov 1994
Od roku 1992 jsme se všichni pravidelně účastnili sympozií věnovaných novým médiím v Goethe institutu s workshopy na AVU v Praze, od roku 1993 pravidelně také alternativních mezinárodních sympozií pro metamedia Hermit, pořádaných Milošem Vojtěchovským v klášteře v Plasích. S Marianem Pallou studenti od roku 1994 každoročně vyjížděli na plenéry, např. do galerie Sýpka.
Vašulkovi a multimediální laboratoř
Už na podzim l992 jsme na Květné přivítali Woodyho a Steinu Vašulkovy. Woody zde poprvé v ČR prezentoval z laserdisků svoji interaktivní antologii "Průkopníci elektronických médií" zpracovanou pro Ars Electronica a Steina performovala se svými elektronickými houslemi ovládajícími videoprojekce. Petr Vrána z Frankfurtu nám slavnostně předal plaketu právě založeného media-archívu a Woody věnoval jako první akvizici kopie archivních videomateriálů, které s sebou přivezli. To vše za hrnec skvělého domácího guláše doplněného sudem piva. Nadšení z otevírajících se možností vedlo Woodyho k záměru vybudovat na Květné, mimo svoji laboratoř v Santa Fe, evropskou experimentální základnu. V roce l993 sem přesunul část svých zařízení i se svým asistentem Brucem Hamiltonem, kterého platil z vlastních zdrojů a tak skutečně položil základy Multimediální laboratoře jako výzkumného centra.
Nejprve zde působil jako hostující umělec, později se mi podařilo jej dokonce zaměstnat jako vedoucího laboratoře a nakonec po dvou letech pro něj vydobýt oficiální pozici hostujícího profesora. Ale to už se vracel zpět do Nového Mexika a Japonska, protože jsme pro rozvoj centra nedostali potřebnou institucionální a finanční podporu.
S multimediální laboratoří zde nicméně v roce 1993 dokončil a na veletrhu INVEX prezentoval "Divadlo hybridních automatů" a o rok později zde uskutečnil světovou premiéru jednoho stolu ze série "Bratrství".
Woody Vašulka "Divadlo hybridních automatů", INVEX Brno, 1993
V naší produkci se realizovaly prezentace na festivalech V2 v Rotterdamu, při Europe Europe v Kunsthalle v Bonnu, v ZKM v Karlsruhe atd.
Do vznikající multimediální laboratoře byli postupně přijati Stanislav Filip pro hardware a programovaní speciálních aplikací, Dalibor Vlašín z ČT jako správce televizní techniky a Luděk Skočovský jako tvůrce a správce sítí. Experimentální činnost laboratoře podporoval v oblasti zvuku a mechaniky univerzální technik Jiří Dostál. Díky projektu "Multimediální laboratoř" jsme získali v roce 1994 první stanici SGI Indy jako server a napojení na internet optikou.
V kontextu (1994 - 1996)
Integrální součástí výuky, kromě veřejných prezentací klauzur a absolventských přehlídek, byly realizace výstavních projektů, na nichž se podíleli všichni studenti. O živý provoz ateliéru se navíc významně zasloužili např. Jennifer de Felice a Zdeněk Mezihorák, kteří výrazně obohatili a utřídili fondy media-archívu, Jennifer se Světlanou Kulíškovou dokumentovaly na video různé akce, např. sympozium Fort Sztuki v Krakově. Jezdilo se na plenéry, např. na sympozium uměleckých škol v přírodě na hradě Klenová u Klatov.
Celý ateliér, všichni studenti i pedagogové se poprvé veřejně prezentovali na výstavě "Český obraz elektronický" (1994) v pražském Mánesu a v Národním technickém muzeu. Paralelně, v horním patře Mánesa, probíhala výstava "Příroda v pohybu", na níž jsme spolupracovali s Vlastou Čihákovou-Noshiro. Zde v Praze poprvé vystavovali Woody Vašulka, Garry Hill, Christa Sommerer, Peter Weibel, Betyna Gruber spolu se mnou a dalšími českými a slovenskými umělci pracujícími s novými médii.
Podíleli jsme se také na zajištění brněnské expozice mezinárodní výstavy "Video-Vidím-Ich sehe" (1994) v Domě umění v Brně uspořádané Katarínou Rusnákovou a produkovali k ní videosampler.
V ateliéru hostovala řada zahraničních osobností. Už na podzim 1992 přivezl Julian Alvarez z Videoarchivu v Kasselu katalánský videoart, v roce 1994 Sylvie Marchand z akademie v Poitiers prezentovala projekt "Artists On-Line", Don Foresta z Paříže přednášel o multiplikovaných světech, Paul de Marinis z Exploratoria v San Francisku prezentoval sonic art. V roce 1995 Chris Hill z Video Data Bank Chicago přivezla sampler první dekády amerického videoartu a delší čas zde později působila jako hostující pedagog, Brian Springer z Buffalo se zde před svou účastí na Documenta v Kasselu představil jako satelitní pirát. V roce l996 Brian Connolly a Alistair MacLennan z University of Ulster v Belfastu představili severoirský performance art a Kristine Stiles z Duke University v Durhamu přednášela o destruktivním umění.
Navázali jsme spolupráci s Institutem pro Nová Média ve Frankfurtu, s Monte Video Time Based Arts v Amsterdamu, spolu se studenty jsme vyjížděli na Multimediale do Karlsruhe, na Ars Electronica a do Offenes Kulturhaus v Linci, do vídeňské Kunsthalle na Garryho Hilla a na Chrise Burdena do MAK, pěstovali jsme přímý kontakt s Akademie der bildenden Künste ve Vídni, s Kunsthochschule für Medien v Kolíně, účastnili se také Videofora Ostranenie v Bauhausu v Dessau a v letech 1993-96 pravidelně jezdili na Mediafestival do Osnabrücku. Tyto široké aktivity se odrazily ve výsledcích našich studentů, např. video "Vidíme jen to, co vidět chceme" Josefiny Slezákové bylo v roce 1996 v Osnabrücku vybráno do hlavního programu.
David Burk, performance, Skleněná louka, Brno, 1995
Proběhla řada kolektivních studentských videoprezentací, např. Media Sloup (1994) uspořádaná Jennifer de Felice, nebo akční večery v klubech Mersey, Skleněná louka, Mýdlo a různé projekty v industriálním areálu Vaňkovka (1995-96).
Jedním z prvních samostatně vystavujících studentů byl Pavel Hart, který zorganizoval výstavu virtuální reality v zámečku Mitrovských (1994), později Nadja Slovak představila svou práci v galerii Ambrosiana (1996), Zdeněk Mezihorák se zúčastnil přehlídky umění nejmladší generace "Zkušební provoz" organizované Janou a Jiřím Ševčíkovými v Mánesu (l995), Jennifer de Felice, Paul Lerch a Filip Cenek vystavovali v Židovském muzeu v Praze (1996).
Hi-tech/Umění
V letech 1994-1997 jsme v úzké spolupráci s ředitelem firmy Silicon Graphics Michalem Klimešem pořádali každoročně v Brně sérii mezinárodních přehlídek a sympozií věnovaných umění nových médií.
V roce 1994 jsme poprvé do ČR přivezli Stelarca, který živě na vernisáži v Moravské galerii performoval svoji "Třetí ruku", Petera Weibela s jeho interaktivní instalací "Čtyři světy", Jeffryho Shawa s "Virtuálním muzeem" a Woodyho Vašulku s již zmíněným interaktivním environmentem "Bratrství", z AVU jsme vystavili Michaela Bielického s jeho asistentem Petrem Čermákem, z FAMU Lucii Svobodovou a populárního Jana Hammera, z FaVU retrospektivu video tvorby Woodyho Vašulky a Radka Pilaře a vedle mého díla průřez pracemi všech studentů ateliéru VMP. Sympozia se účastnili za ZKM v Karlsruhe Gideon May, za INM ve Frankfurtu nad Mohanem Marcus Fix, dále Stelarc z Austrálie a Woody Vašulka. SGI výstavu dotovali značnou finanční částkou a zapůjčili několik tehdy nejvýkonnějších stanic typu ONYX.
V roce l995 v Moravském muzeu a Centru experimentálního divadla živě performovala Steina a Homer Flynn za Residents prezentoval CD-ROM Freak Show, performance se softwarovou chybou představili studenti Petr Bradáček a Zdeněk Mezihorák. Vedle robota Martina Spanjaarda (NJ) a VR Maurice Clifforda (USA) vystavovali své instalace Lucie Svobodová a Michal Gabriel, Stanislav Filip, Lubor Benda, já a také všichni studenti VMP spolu s vybranými studenty ateliéru Michaela Bielického. Na sympoziu vystoupila dále Chris Hill (USA), Keiko Sei (JAP) a Michael Klein (D).
Na přelomu roku 1995/96 uspořádalo Sorosovo centrum současného umění v Praze ve Valdštejnské jízdárně podobně zaměřenou jednorázovou výstavu pod názvem Orbis Fictus, opatřenou výpravným přehledným katalogem českého umění nových médií, na jaký jsme pro Hi-tech/Umění nezískali bohužel nikdy dostatek prostředků.
Steina, pohled do instalace, Dům umění města Brno, 1996
Na výstavě jsme spolupracovali v obdobném složení širšího přípravného týmu s Ludvíkem Hlaváčkem, Milošem Vojtěchovským, Woodym Vašulkou, Keiko Sei, Martou Smolíkovou, Michaelem Bielickým, Jennifer de Felice a dalšími. Od roku 1996 se třetím spolupořadatelem Hi-tech/Umění stal brněnský Dům umění pod vedením Pavla Lišky. Hlavní část instalace v celém horním patře jsme věnovali retrospektivě Steiny, jejíž část byla o rok později, díky Miloši Vojtěchovskému, převezena do Veletržního paláce v Praze. V přízemí vystavovali mezi jinými Stanislav Filip, Jennifer de Felice, Lucie Svobodová, Pavel Kopřiva, Martin Janíček interaktivní instalace, Peter Rónai a Marian Palla prostorové objekty, Nadja Slovak digitální tisky, Luděk Skočovský, Silver, Skynert a Radio Praha www projekty, Monika Karasová, Federico Diaz, Pavel Hart a Marek Mařan projekce. Sympozia se účastnili Josef Kelemen, Martin Šperka, Terminal Bar a Živel.
V roce 1997 jsme pozměnili koncepci na tematickou výstavu, tentokrát pod kurátorským dohledem Jennifer de Felice. Pod názvem "Symptomy" s podtitulem "příznaky nemoci a domácí léčebné prostředky" zde vystavovali Orlan (F), Vergessen (international), Markus Kaech (CH), Paul Johnson (USA), Harwood (GB), Ľubo Stacho (SK), Veronika Bromová (CZ) a další představitelé aktuálních trendů a nejmladší generace, včetně studentů.
Další vývoj (1996 - 1997)
Na jaře 1996 došlo k rošádě asistentů, Marian Palla odešel na koncept a na VMP nastoupil Richard Fajnor (kterého si předtím Peter Rónai přivedl jako svého absolventa namísto Pavla Rudolfa). Fajnor zapojil studenty do různých dalších aktivit na moravsko-slovenském pomezí, např. Barla v Nitre a Medzi ve Skalici, cestoval se studenty do Osnabrücku a staral se o prezentace jejich prací např. v Müczarnoku v Budapešti. Po odchodu Petra Váši na krátkou dobu nastoupil jako asistent Lubor Benda, který propojil ateliér s aktivitami Asociace Virtuální Reality.
Po něm se v ateliéru vystřídali v různém zařazení Dana Recmanová, Jaroslav Vančát, Miloš Vojtěchovský a Keiko Sei. V tomto období sem přijížděla Chris Hill, workshopy vedl Michael Delia, ateliér navštívili Nick Collins, Phill Niblock, Maria Thereza Alves a další. Na místo manažerky nastoupila Daniela Veškrnová, s perspektivou produkce připravované fakultní galerie. Nepřímo jsme se podíleli např. na projektu SCSU Umění ve veřejném prostoru, pro ředitele Moderní sbírky NG Jaroslava Anděla jsme pod vedením kurátora Miloše Vojtěchovského pomáhali připravit výstavu Jitro kouzelníků a s Luborem Bendou se podíleli na koncipování Flusserova centra pro nová média.
Po dramatickém nezvolení Vladimíra Preclíka děkanem a kandidatuře Petera Rónaie se zapojením Milana Knižáka do hry o děkanskou funkci, což vedlo k návrhu rektora na zrušení fakulty, nastoupil pro uklidnění situace na další děkanské období Igor Zhoř. Začal ihned připravovat nezbytné změny vnitřní struktury s cílem zajistit fakultě ztracenou stabilitu. Přišel s úmyslem postavit ateliéry na úroveň oborových kateder a vnitřně je dělit na oddělení s přidruženými kabinety a laboratořemi. Ateliér VMP připravoval k rozdělení na sekci video a sekci performance, oběma k dispozici měla být multimediální laboratoř.
Doplňkové kurzy
V zájmu širokého kulturního rozhledu a všeobecné vzdělanosti na principech universalismu jsme věnovali maximální pozornost zajištění doplňkové výuky a vytváření sítě vazeb s externími pedagogy. Charakter jednotlivých osobností a spektrum jejich odborností spoluurčovaly povahu a kvalitu celého studijního programu.
Z celé řady často nesnadno získaných spolupracovníků jmenuji dnešního rektora Masarykovy univerzity Jiřího Zlatušku, který pro nás přednášel kurz informatiky, počítačovou výuku zavedl matematik Ivo Serba z fakulty elektrotechniky a speciální technologie proděkan fakulty architektury Jan Viktorin, dnešní děkan divadelní fakulty JAMU Václav Cejpek přednášel dramaturgii, režiséři Rudolf Chudoba, Jiří Vanýsek, Zdeněk Plachý, Jiří Šimáček se vystřídali na filmovou a televizní režii, skladatelé Martin Dohnal a Jaroslav Šťastný na hudební poetiku, na akustiku a zvuk hudebníci Rudolf Růžička, Pavel Fajt a Martin Burlas z Bratislavy, básník Jiří Kuběna na Bítově vedl seminář literární poetiky a literární teoretik Zdeněk Kožmín z MU přednášel dějiny literatury, archeolog Jan Jelínek kulturní antropologii a antropolog Vladimír Novotný morfologii, sociologii a socioart Blahoslav Rozbořil a Josef Daňek, základy pro kaligrafii Vladimír Kokolia a taiji čínská mistryně Zhai Hua, psychofyzická cvičení Tereza Skoumalová z Prahy, koncepce životního stylu Vlastimil Marek z Prahy, nakladatel Martin Mrskoš hermetické nauky, mytologii překladatel Petr Patočka, teorii nových médií Bohuslav Blažek, ekologii Jan Keller a Josef Šmajs z MU, filozofii a teorii umění Petr Rezek a Antonín Kosík z Prahy, skladatel a malíř Vladimír Franz z Prahy mezioborové interakce, malíř a performer Vladimír Havlík z Olomouce práci s barvou, současné umění přednášel ředitel Domu umění Pavel Liška, scénografii Ján Zavarský z divadelní fakulty JAMU, architekturu Jan Konečný, přírodní vědy astronom Jan Holan, pro estetiku jsme získali Petra Osolsobě z filozofické fakulty MU, kterého nahradil Rostislav Niederle. Bylo dohodnuté působení politologa Pavla Barši ze Středoevropské university, jehož dočasně zastoupil filosof Miloš Dokulil z MU, dále Františka Lesáka z Vídně v kurzu model a geometrie, Stanislava Zippeho, proděkana fakulty architektury v Liberci pro práci se světlem a Radka Horáčka z pedagogické fakulty MU v kurzu výtvarné pedagogiky. Širokou aktivitu v tomto směru průběžně vyvíjel Miloš Vojtěchovský, jehož zásluhou se zde ve volných přednáškových cyklech střídaly různé další osobnosti i ze zahraničí.
Dělení ateliéru (1998 - 2000)
Koncem roku 1997, po necelém půl roce ve stresující funkci, prof. Igor Zhoř náhle zemřel. Začátkem roku 1998 jsem byl postaven do čela fakulty, abych pokračoval v jím nastoupené cestě. Situace ovšem vnitřně dozrála k variantnímu řešení. Byla dána přednost klasické struktuře se zachováním ateliérů jako základních jednotek, sdružovaných v sedmi oborových katedrách do tří ústavů, s cílem postupně dosáhnout jejich rovnováhy. Podle původního plánu měly být oba obory Ústavu nových disciplín rozděleny po třech ateliérech. VMP na video, multimédia a performance, konceptuální tendence na intermédia, environment a foto. V evaluačním řízení doporučené otevření ateliéru fotografie (předběžně byli osloveni Veronika Bromová a David Miler z Kanady) muselo však být z ekonomických důvodů odloženo. Fotografii orientovanou na digitální, manipulované, akční a konceptuální formy jsem proto přechodně přijal pod svůj ateliér s názvem "performance-foto". Vzhledem k dobrému technickému vybavení, personálnímu zajištění i širšímu zázemí ve výjimečné sbírce fotografií v Moravské galerii s historií a teorií reprezentovanou Antonínem Dufkem jsme předpokládali, že brzy dojde k jejímu osamostatnění.
Mezi novými ateliéry VMP vedenými Keiko Sei a Lucií Svobodovou fungovalo přirozené propojení, v kolegiální atmosféře integrovaně probíhaly přijímací zkoušky i klauzury, otevřeně a bez problémů jsme spolupracovali i na veřejných prezentacích mimo FaVU, např. na sérii večerů VMP "Zlatá loď" při výstavě Crossings v pražském Rudolfinu, na festivalu Nových médií v Chebu nebo na sympoziu Absence a translokace / umění-společnost-nová média na AVU a v NG v Praze. Práce studentů Nadji Slovak a Davida Burka byly tehdy zahrnuty do výstavy "Tělo ve fotografii" pořádané Pražským domem fotografie, filmy Filipa Cenka se dostaly do filmotéky Centre Pompidou v Paříži a spolu s Nadjou Slovak, Zdeňkem Mezihorákem, Markem Mařanem a Zdeňkem Závodným byly jejich práce zařazeny do Antologie videa a experimentálního filmu vydané v koprodukci CSU, NG a Divusu v Praze. Sdíleli jsme veškerá technická zařízení a mezi ateliéry fungovala volná prostupnost studentů, kteří podle potřeby konzultovali se všemi pedagogy katedry VMP. Proto byli k výstavě přizváni i někteří studenti, kteří formálně mým ateliérem neprošli, jejichž práce jsem však konzultoval a nepřímo ovlivnil.
Michal Mariánek "Embryo", video-akce, Květná, remake 2001
Ještě do ateliéru VMP jsem např. přijal Petra Herzána a Tomáše Hrůzu, kteří se však při nástupu zapsali do nově otevřeného ateliéru Keiko Sei. Podobně performer Prokop Holoubek svými širokými aktivitami procházel napříč všemi kategoriemi, Michal Mariánek tehdy v ateliéru Keiko Sei práci konzultoval se mnou a digitální zpracování dokončil v ateliéru Václava Stratila. Charakteristické pro tuto dobu byly četné společné práce, např. Josefíny Slezákové s Vladimírem Vacou, Zuzany Řezníkové s Jakubem Demlem, Zuzany Růžičkové s Ladislavem Železným. Na zarostlém tenisovém kurtu vypěstovala své ekologické dílo hostující Ema Dosoudilová.
Ema Dosoudilová "Prostor pro...", environment Květná, 1998
Z workshopu Techne & Eros na Art Institutu v Santa Fe jsem přivezl díky Steině software Big Eye a Imagine pro multimediální interakce v reálnem čase vyvinutý Tomem Demeyerem ve STEIM v Amsterdamu a přivedl specialistku Blithe Riley, která zaškolila studenty i pedagogy celé katedry do jejich užívaní. Pro jejich provozování jsme pořídili novou stanici Mac G4, což vedlo k další týmové spolupráci multimediálně orientovaných studentů, v jejichž středu stáli Václav Ondroušek z ateliéru Lucie Svobodové a Dušan Urbanec od Keiko Sei.
Jan Karpíšek "Malířský kufr" performance, 2002
Nezapomenutelnou svobodnou tvůrčí atmosféru ve vile, která se stala otevřeným alternativním kulturním centrem, dokreslovaly studentské akce s živým internetovým vysíláním, koncerty, diskotéky a zahradní večírky. Zkušebnu, kterou jsme spolu se zainteresovanými pedagogy a studenty vybudovali podobně jako fotokomoru svépomocí, dovybavil Pavel Fajt profesionální zvukovou aparaturou. Zkoušely zde nejen studentské kapely, ale vznikla tu např. skupina Sledě živé sledě a první alba Pluta.
hudební studio ve sklepě na Květné 1998 (zpracoval Ladislav Železný)
Tato éra skončila restitucí objektu Květná a stěhováním do nové budovy, kterou se nám ve spolupráci s rektorátem a magistrátem podařilo získat náhradou pro celý Ústav nových disciplín FaVU v centru města na Údolní ulici. Ve funkci děkana jsem zprovoznil ještě bývalou menzu, jako celofakultní multifunkční ateliér a galerii, pro katedru VMP zajistil rekonstrukci akčního prostoru a televizního studia, režie, fotokomory, počítačové učebny, přednáškové místnosti, media-archívu, našly se zde i prostory pro technická zařízení kabinetů video, multimedia i fotografie, které zajišťovaly chod celé katedry, včetně kabinetů pro pedagogy a dalších samostatných prostor pro studenty. Workshopy zde v improvizovaných podmínkách uskutečnili performer Skip Arnold z USA a fotograf David Miler z Kanady, tou dobou jsme také vyjeli do MAK ve Vídni na antologickou výstavu Out of Actions.
Oboustranně jsme prohloubili spolupráci s ředitelem Domu umění Pavlem Liškou. Ateliér se podílel např. na projekcích při výstavě FLUXUS nebo při křtu knihy počítačového specialisty Luďka Skočovského s ilustracemi Vladimíra Kokolii Unix-Posix-Plan9. Mezi nejdůležitější akce patřila výstava nové generace pedagogů tří středoevropských výtvarných vysokých škol Brno - Vídeň - Praha, kde ateliér zajišťoval projekci prací René Green z Vídně a mých. Nejvýznamnější byla ovšem první veřejná prezentace celé Fakulty výtvarných umění od jejího založení, výstava "FaVU - Současná tvorba" všech pedagogů školy společně s recipročním výběrem studentů v Domě umění, v září 1999. (Ze studentů ateliéru se zúčastnili Milan Kincl, Zdeněk Závodný, Petr Šesták, Ladislav Železný, Vladimír Vaca, Jana Macenauerová, Marek Mařan, Jiří Havlíček, Vít Kraus a projekt FILUM/IVL).
FILUM / InterVisionLab
Od roku 1997 probíhala z ateliéru VMP na Květné první experimentální internetová vysílání. Původní záměr pod názvem "Filum Terminal" vypracovali studenti Filip Cenek a Zdeněk Mezihorák. Pod mým vedením byl zpracován grantový projekt s názvem "Multimediání internetové vysílání", který byl průběžně obnovován a v letošním roce úspěšně přijat. Od roku 1999 na Filum Terminal volně navázal projekt "InterVisionLab". Zakládající studenti Marek Szabó, Ladislav Železný, Zuzana Růžičková, Robert Mořkovský začali provozovat fyzický experimentálně-multimediální prostor s živými studiovými a exteriérovými přenosy a zpřístupňovat postupně on-line videoarchív studentů VMP. V letech 2000-2001 byl projekt prezentován v brněnském Domě umění, v Rudolfinu a na AVU v Praze.
záběr z živého vysílání v zimní zahradě na Květné, 1999
Proběhla celá série živých vysílání z FaVU i z akcí v terénu, např. na podporu francouzských free-sound systémů ze Zlína ve spolupráci s volným uměleckým združením Moiré, nebo experimentální vysílání "Landscapes" ze střechy nových ateliérů na Údolní.
Projekt se vyvíjel ve spolupráci všech ateliérů oboru, k přímým aktivistům přibyli Dušan Urbanec z videa a Václav Ondroušek z multimédií. Jako koordinátor projekt reprezentoval Robert Mořkovský.
Současnost (2001 - 2002)
S mým odvoláním z funkce děkana tato struktura vzala za své. Z ústavu následně reprezentovaného ve fakultních orgánech Peterem Rónaiem, Petrem Kvíčalou a Richardem Fajnorem odešly v roce 2001 Keiko Sei i Lucie Svobodová. Jejich místo zaujal v kumulovaném ateliéru video/multimedia se dvěma asistenty Richardem Fajnorem a Stanislavem Filipem Peter Rónai, který tím uvolnil vedoucí pozici v intermediálním ateliéru Petru Kvíčalovi. Ateliér performance nyní funguje bez asistenta. Inspirováni těmito změnami, iniciovali studenti vedení Pavlem Pražákem založení ilegálního ateliéru hudby a požádali o zakoupení koncertního křídla...
"Výstavní odpoledne", společná performance ve stánku KOVO, Nová Média Cheb, 2001
Při tomto prvním pokusu o rekapitulaci desetileté historie ateliéru složeném z jednotlivých fragmentů a vzpomínek nelze vyloučit různá opomenutí či přehmaty. Těm, kterých se mohou dotknout, se upřímně omlouvám. Věřím, že je to přesto dobrý základ pro lepší budoucí a děkuji všem, kteří k tomuto výsledku přispěli pozitivním vkladem.
Tomáš Ruller 2002